Tomáš Hubálek Blog: Bavte se přiměřeně

Je tu jídlo zdravé?

Myslím že u nás si každý myslí že typické americké jídlo je nezdravé. Tak jako nic není černobílé ani s jídlem to tu není jednoznačné.

Na jednu stranu jsou tu ukrutně sladké nápoje, skoro ve všem je kupa konzervantů. Američan si k obědu klidně dá hamburger s hranolkama a k tomu strašne sladký milkshake (což je přibližně vanilková smetanová zmrzlina rozmíchaná s mlékem a napěněná).

To je brutus, jednou jsem to taky zkusil... ;-)

Na druhou stranu si tu můžete i v závodní jídelně dát soup-salad, což je salát z čerstvé zeleniny, který si sami namícháte a ochutíte a k tomu si dáte polévku.

Nebo mexické jídlo, kdy máte tortilu, kupu zeleniny, takovou kaši z fazolí a trochu drceného kuřecího.

Nebo obloženou bagetu v Subway, kde si zase můžete říct co do toho chcete a co ne. A k tomu neslazený ledový čaj nebo sodu.

Myslím že tak, jako hodně věcí tady, je to vždycky o osobní odpovědnosti a vůli. Je tu hodně lidí co má obrovskou nadváhu. Na druhou stranu, pokud chcete může snadněji než u nás jíst zdravě a přitom chutně.

Porce

Možná že jedna z příčin, proč tu lidi hodně jí je velikost porcí. Připadá mi to stejný podfuk jako s light potravinami. Prostě malá porce je jen o trošičku menší než tak, která by byla akorát a tak si dáte tu dvojnásobnou. Viděl jsem tu dokonce plechovky od Coly, který byly přibližně dvou třetinové než ty u nás. Takže, abyste měli stejně dáte si dvě a hned spotřebujete víc.

Stejně tak jedna plechovka strojí třeba 50 centu, ale dvanáct jich koupíte za 3 dolary. Prostě ten poměr je vždy nastaven tak, aby se nevyplatilo nakupovat v malém.

Jinak se těšte, další příspěvek bude o Helloweenské souteži masek pořádané přímo v továrně... Budou i nějaké fotky....

Přečetl jsem si článek o souboji filmových studií se svými zákazníky a jsem zděšen. Člověk si musí koupit hardware se desítky tisíc aby si mohl přehrát film ve vysokém rozlišení a ještě ho při tom budou šikanovat.

Velké firmy investují obrovské peníze do ochrany, jiné firmy se snaží ochranu prolomit. Tolik času a peněz, které nepřinášejí žádnou hodnotu. Žádná ochrana není neprolomitelná a jakmile se jednou prolomí, film se na net stejně dostane.

Copak proboha všichni producenti zábavy nechápou, že za filmy už se nikdy nebude platit tak moc, jako dřív?

Proč jsou úspěšná DVDčka u novin za dva dolary? Protože 500 000 x 2 USD je mnohem víc než 2 000 x 20 USD. To je triviální poučka z mikroekonomie.

Pokud mě ilegální získání filmu z netu bude trvat hodinu, nezaplatím sice nic, ale kvalita bude nejistá a ztratím čas a nebo si ho legálně budu moct za směšný poplatek pořídit ihned, tak není co řešit. Náklady na elektronickou distribuci prudce klesají a doba disků (ať už jakýchkoliv) je minulostí.

Vykašlete se na DRM a udělejte něco pro zákazníka. On u vás bude rád nakupovat...

Tady je pár netříděných postřehů z USA o penězích.

Peněženka:

Roztrhla se mi peněženka, tak jsem si chtěl koupit novou. Byl jsem v celkem velkém obchodě, měli jich tu snad 20 typů, ale pořád mi na nich něco nesedělo. Až pak mi to došlo. Na všech chyběla kapsička na mince. Ptal jsem se Dava, proč jejich peněženky nemají kapsičky na mince a on mi vysvětlil že mince skoro nepoužívá. Automaty na kdeco berou bankovky a skoro všude se dá platit kartou i pár dolarů.

Mince:

Mám docela problém se v mincích tady vyznat. Na některých není napsáno jakou mají hodnotu (kolik je dime?), často se ani nedá podle velikosti poznat cena. Některé jsou menší a mají vyšší hodnotu. To je prý způsobeno tím, že až do šedesátých let byly ty menší dělané z opravdového stříbra. Dneska už to tak není.

Nejnepochopitelnější mince pro mě je cent. Je ze zinku, ale poměděná a nemá absolutně žádný význam. Automaty ji neberou. Dave mi vysvětlil, že on (a mnoho dalších) obvykle centy nechává u kasy a když někdy potřebuje hotově zaplatit pár centů, tak je prostě vezme z kupičky u kasy.

Karty:

Kreditní karty jsou tu velice rozšířené, neplatí se za ně žádné měsíční poplatky a za placení takovouto kartou dostáváš body nebo bonusy. Nějakou kratší dobu můžeš být v mínusu bez jakéhokoliv placení úroků. Po tomto období už je to drahé.

Bankovní účty:

Vetšinou (hlavně u elektronicky prováděných operací) se neplatí vůbec žádné poplatky za vedení účtu ani operace.

Jako největší machýrek jsem si říkal, že nebudu tvrdnout zbytečně na letišti a tak přijedu ... just in time. Zašel jsem si ještě do Walmartu koupit nějaké drobnosti, pak jsem se stavil pro benzín a frčel na letiště. Samozřejmě jsem si ze čtyř pruhů na dálničních mostech vybral ten špatný a dobrých 5 mil si zajel.

Pak půlhodinka bloudění po Portlandských dálnicích a necelou hodinku před odletem jsem byl na letišti. Udýchaný, ale včas. Odbavil jsem baťoh a slečna na přepážce napsal boarding time v 13:40. Boarding time neznamená, že se postavím do fronty u bezpečnostních prohlídek, ale že budu čekat u vchodu do letadla.

To jsem si trochu popletl...

V 13:20 jsem si zašel na hambáček a 13:40 jsem se tedy postavil do fronty u bezpečnostích kontrol a pět minut před pravidelným odletem letadla jsem byl na místě. Já ano, ale letadlo už ne. Prý mě sháněli, ale já jsem si užíval svých nových sluchátek Koss, takže jsem nic neslyšel.

Tak to je v pr..li. Letenka fuč, budu muset zaplatit novou.

Naštěstí k mému překvapení mi chlapík od Alaska Airlines řekl že mě zapíše na další let. Jestli prý mi nevadí, že to bude až za tři hodiny. A když jsem se ptal na placení, řekl jen shovívavě: "That's OK...".

A že tady mi ještě vypíše voucher na občerstvení v ceně 6 USD platný v kterékoliv restauraci na letišti v Portlandu. Nevím jestli je to tím, že je tu extrémní konkurence mezi dopravci, nebo to opravdu není takový problém příjít pozdě, ale tohle jsem fakt nečekal.

Teď čekám na další let.

Naštěstí letiště v Portlandu je super, jsou tu funkční zásuvky, WiFi zdarma, takže se nenudím.

Taky jsem si koupil velice zajímavou knížky Wikinomics: Mass Collaboration Changes Everything, tak až ji přečtu, tak poreferuju...

Včera jsem měl příležitost spolu s kolegou z Greshamského ON Semiconductor strávit celý den na zápase amerického fotbalu. Nikdy před tím jsem nic podobného nezažil, tak se s vámi podělím o svoje zážitky.

[celý článek]

Během toho týdne, co jsem v Americe jsem si uvědomil jak strašně důležitá se správná výslovnost.

Pokud jste ve fast food, tak a chcete k hamburgeru salad ale vyslovíte to víc jako salt, nedostanete salát, ale hranolky a sůl vám podá kolega, který to taky nepochopil.

Nebo pokud začnet mluvit o tom, co se u vás doma jít a slovo duck vyslovíte jako dog, filipínský kolega přidá k lepšímu, že oni psy jedí taky, ale jen když jsou hodně opilí.

Jinak je tu fakt fajn, včera mě kolega vzal i s rodinou na americký fotbal (Oregon State University Beavers vs. Stanford Cardinals) a byl to pro mě opravdu zážitek, nic podobného jsem nikdy před tím nezažil.

Snad se dostanu k tomu, abych o tom napsal víc...

O Radkovi a o tom, jak hledá geocache bez gps-ky, jsem už jednou psal, a teď se konečně rozepsal sám.

Napsal článek pro server poklady.com a o tom, jak psal článek napsal taky ;-).