Tomáš Hubálek Blog: Bavte se přiměřeně

Včera jsem měl příležitost spolu s kolegou z Greshamského ON Semiconductor strávit celý den na zápase amerického fotbalu. Nikdy před tím jsem nic podobného nezažil, tak se s vámi podělím o svoje zážitky.

Zápas se konal na asi 100 mil vzdáleném Reser's Stadium v Cornvallis o půl čtvrté odpoledne.

Protože ale americký fotbal je tu opravdovým rodinným svátkem, vyrazili jsme už brzy ráno a do Cornvallis dorazili na pozdní snídani. Ta se konala na místním parkovišti, ve stanu, který jsme si přivezli.

Pak jsme se šli podívat na zápas studentů a absolventů OSU v rugby, koupit si fanouškovské tričko a dali si na parkovišti ještě oběd. Mezitím se celé okolí zaplnilo a podobných piknikových stanů vyrostlo po celém Cornvallis stovky. Všichni měli na sobě oranžová trička místních Bobrů (OSU Beavers), pohazovali si šišatými fotbalovými míči, hráli si se psi a nebo jen tak klábosili. Tisíce lidí!

Vyrazili jsme ihned poté, co jsme dopapali a dopili pivko...

Reser Stadium je obrovský stadion pro 45 000 lidí a včera byl téměř plný.

Před začátkem hry připochodovala na plochu (160 člená (!) dechová a bubnová kapela a roztleskávačky) Vzápětí za ní vojáci s obrovskou svinutou americkou vlajkou (odhaduju tak 10x5 metrů), zapívala se hymna, při níž se skoro všichni chytali za srdce a pak už se mohlo začít.

Americký fotbal je celkem zajímavá a dynamická hra, při níž se dvě družstva "přetahují" o hřiště. Pravidla sice ještě dokonale nechápu, ale to mě nezabránilo si hru užít. To že se družstvu podařilo míč pěkným útěkem nebo chycením ve vzduchu posunout o pár pásem dál, to pochopí každý.

Pokud bylo náhodu v zápase na pár desítek vteřin místo, vyplnili ho soutěže, roztleskávačky, rozhovory s význačnými sportovci atd. Naprosto plynulá a "technologicky promakaná" zábava na nejméně dvě hodiny.

Tady na severozápadě se fandí v sedě i ve stoje (tj. při zápase diváci se chvilku sedí a když je něco zajímavého, tak vztávají). Když se hráčům zadaří, tak všichni diváci provolávají "O-S-U-first-down a ukazují rukou tím směrem, kam se jejich družstvo útočí. Roztleskávačky vrtí vším možným a v hledišti to vře.

Když je třetí down (což znamená, že by se družstvo mělo pohnout, nebo ztratí svoji pozici), ozve se zvuk motorové pily a animovaný bobr na obří obrazovce vyzývá k co největšímu hluku, kterým se hráči povzbuzují.

Když zápas skončil, vyrazili jsme na parkoviště ještě na večeři a pak zpátky do Portlandu, kde jsme byli asi o půl jedenácté v noci...

Celý den byl pro mě naprosto úžasným a nevšedním zážitkem, který pravděpodobně na starém kontinentě zažít nelze...

Ještě než mě zdechla baterka ve foťáku, něco jsem stačil vyfotit, mrknout se můžete tady...