TOMÁŠ HUBÁLEK BLOG: BAVTE SE PŘIMĚŘENĚ…

Filipíny – jaké je to v práci a jak mě postříkal záchod

Written By: Tomáš Hubálek - Aug• 26•08

Možná to tak může z blogu vypadat, ale nejsem tu kvůli zážitkům, ale kvůli jednomu projektu a na tom samozřejmě v pracovní dny pracuju. Není to pro moje čtenáře tak zajímavé, jako ostatní věci, proto o tom nepíšu. Ale o čem bych rád napsal, je pracovní prostředí.

Začnu ale od začátku dne. Jsem ubytován v celkem solidním hotelu (klidně bych snesl i levnější, ale tohle je asi ON Semi standard) a každé ráno před hotelem čeká SUV s tmavými okny a řidič. V tu chvíli si připadám jako Joe, co přišel kolonizovat tuhle zemi, protože takové auto budí dojem něčeho jiného, než co doopravdy je. Samozřejmě to tak není, protože tahle země je celkem rozvinutá a lidi jsou tu takoví jako u nás. Ale to SUV s řidičem, co se snaží Joea dopravit do práce a chrání ho, aby náhodou nezhynul v tom provozu, k tomu tak trochu svádí. Provoz je tu brutálnější, než u nás, ale dokážu si představit že bych tu zkusil řídit. Chce to jenom zjistit, jak se řeší pomačkané plechy a je to v suchu.

RDC (u nichž jsem hostem a s nimiž na tom projektu spolupracuju) je skupina lidí kolem IT, stejně jako ta naše. Zajímavý je ale poměr mezi muži a ženami. U nás nemáme ani jednu ženu (a za celou osmiletou historii ERDC jsme měli asi tři), tak je jich určitě víc než 30%, možná i 40%.

Pracovní prostředí jsou klasické cubicles (spíše amerického než našeho stylu), co mě ale opravdu překvapilo jsou obyčejné zásuvky na elektriku. Na radu českého kolegy jsem si vzal americký adaptér, který mi v hotelu fungoval. Když jsem přišel do práce, tak jsem s ním neuspěl. Dostal jsem v práci jiný (asi to čekali). Pak jsme měli poradu ve vedlejší kanceláři (asi 3 m, od té původní) a tam jsem zase neuspěl s tím, co mi dali. Tam US adaptér fungoval. Když jsem se pak na to ptal, tak Filipínci sebou nosí různé adaptéry, protože tu prostě není žádný standard a musí si poradit s tím, co dostanou. Dokonce třeba lednička v kuchyňce má evropskou zástrčku a připojují ji přes adaptér.

Pokud jde o docházku, mají tu sice píchačky, jako my, ale nejsou spojené s průchodem vrátnice, takže když jdou ven, tak jeden otevře ostatním a na docházku to nemá vliv. Docházka se sleduje u jiného snímače. Pracovní doba mi tu přijde podobná, možná o trochu delší než u nás. Přijde mi že dělají tak kolem 9 hodin.

Cafeterie (jídelna) mi přijde výrazně lepší než ta naše, jídlo je čerstvě připravované, nabídka rozumná. Jako příloha hlavně rýže, jídla klasicky asijská (omáčka s masem, smažené maso, mleté maso na špejli, …), ceny víc než mírné (pro mě).

Pokud jde o jídlo, lidi z RDC si někdy objednávají jídlo do kanceláře (to tu chodí takový člověk a ten přijímá objednávky) a pak si ho snědí v kuchyňce. Sedí u takového pultíku, v jedné řadě všichni čelem ke stěně a baští. Není to moc společenské, ale když spěchají, je to asi rychlé.

Jednou jsem zažil i společné jedení zmrzliny (Wowie říkal, ať jdu, že to je for free, tak nevím, jestli jim to platí firma, nebo se na to skládají). Měl jsem takovou hodně zvláštní fialovou (u nás byste podle barvy řekli borůvková), ale docela mi chutnala. Prý se to dělá z kořenů nějaké rostliny (nebo stromu, to jsem nechytil), kterou u nás neznáme. Podobně barevný jsem v kuchyňce objevil i sandwichový chleba, ale k němu nevím nic.

Co se mi zdá, že je jiné, jsou minopracovní aktivity. Jsou tu nabídky na osvětové přednášky, každý den jsou nějaké sportovní aktivity (Wowie zrovnat tento týden vypadl z turnaje v basketbalu).

Zajímavý zážitek jsem měl, když jsem se začal shánět po čaji. V mých představách se v každé asijské zemi pije čaj. Tady můj požadavek vyvolal spíše rozpaky a horko těžko jeden kolega vylovil v šuplíku krabičku s čajem, kterou od někoho dostal. Tady se pije spíš kafe než čaj, což je veliký kontrast oproti nám. U nás, když v kuchyňce otevřu skříňku, můžu si vybrat nejméně z 10 druhů (černý, zelený, bílý, ovocný, bylinkový), tady ani ťuk. Čaj jsem si koupil v supermarketu.

No a teď to poslední slíbené a to je ten záchod, co mě postříkla. Záchod v RDC (jinde jsou tento typ neviděl) vypadá takto:

To že z té trubičky nějak stříká voda (asi na omytí) jsem vytušil, ale to že, ten kohoutek, který jsem použil není na splachování, jsem pochopi až mě trubička solidně ostříkla. Páčka na splachování byla schovaná na mnohem méně očekávaném místě.

Takže moje rada na závěr zní: až budete splachovat, raději sklopte poklop, než zmáčknete nějakou páčku.

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.

3 Comments

  1. Jana Musilová says:

    Ahoj Tomáši, přečetla jsem si, že znáš Filipíny:-))))Ráda bych se na něco ohledně Filipín zeptala.Máš tam nějaké kontakty doposud?? Jana

  2. Ales Caletka says:

    Ahoj Tomasi
    shanim praci na Filipinach. Je tu sance ze by si mi mohl pomoct nejakym zpusobem? Troufnu si rict ze jsem velmi dobrym progarmatorem robotu od spolecnosti ABB, dale programovani PLC Allen Bradley, Mitsibishi, Siemens, servis a stavba PC, servis NTB a elektroniky. Roboti me zivi v CR jez nekolik let. Urcite se ted ptas proc chci pracovat na filipinach? Kdyz jsem byl suzebne na Taiwanu poznal jsem se s divkou se kterou jsme se nedavno vzali. Manzelka je filipinka a rada by zase zila doma na Filipinach a ja bych moc rad zil s ni, kdekoliv.
    Tak to je ve zkratce muj, nas zivotni pribeh.
    Hledam pomocnou ruku.
    Pokud jsi docetl az jsem moc dekuji za tvuj cas a pripadnou odpoved.
    Ales Caletka
    c.a@post.cz
    +420775665777

  3. hm says:

    Hehe, tak jsi se setkal s toaletou kombinovanou s bidetem, no. Pro tebe poprvé v životě, jinak po celém světě naprosto běžná věc 🙂 Že ten kohoutek bude pohodlně po ruce v pozici, kdy ještě sedíš, by snad mělo tomu účelu taky trochu napovídat.. Historka každopádně vtipná.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *