TOMÁŠ HUBÁLEK BLOG: BAVTE SE PŘIMĚŘENĚ…

Oregon, USA: Nahodilé postřehy

Written By: Tomáš Hubálek - Aug• 18•06

Protože je tu strašně moc věcí jiných udělám jeden článek kde budou namíchané různé postřehy z USA. Jejich platnost je hlavně pro místo, kde se teď pohybuju, tj. Oregon, veřím že v jiných státech USA to může být jiné.

  • Na všech jídlech tu jsou informace o výživové hodnotě. Každý si může spočítat kolik takových plechovek coly může za dne spotřebovat než dosáhne hranice 2000 kalorií.
  • Ligh je tu magické slovo. Mají tu bezkofeinový čaj, lehké pivo, lehkou kolu a dokonce nealkoholické martini. Čekám, kdy někde uvidím inzerát na bezorgastický sex. Na každém se najde něco pozitivního a proto téměř na každém jídle se píše že má něco zdravého. V čaji jsou antioxidanty, chipsy mají o 40% méně tuku (ale tak řežou do jazyku a patra, že se pomalu nedají jíst).
  • USA je zemí aut. Auta jsou tu obrovská, ale řidiči celkem slušní. Většina aut (podle odhadu místních alespoň 75%) včetně mého má automat, což jakožto řidič začátečník velice oceňuju (nemám problém s tím, že když se blíží kritická situace, tak musím levou nohou šlapat na spojku, jako zkušení řidiči, ale levá noha za všech okolností v autě odpočívá ;-)).
  • Silnice vede ke každé památce nebo pamětihodnosti. Rychlosní limit mi tu přijde jako doporučení, mám pocit že se překročení o 10 mph je tu běžné. Benzín je velice levný (američani si to ale nemyslí, jim se 17 Kč za litr zdá sakra hodně). Díky tomu že tu auta jsou tak hodně používaná, mají i docela super silnice a i některé pravidla se mi moc líbí. Pokud odbočujete doprava a na semaforu je červená, nemusíte čekat, ale pokud nic nejede, můžete jet. Semafory jsou až za křižovatkou, takže na ně líp vidíte. Značky jsou daleko víc textové, než ty naše (speed limit, yield, …). Je tu hodně stopek, takže každý, kdo tam přijede, musí zastavit a pak kdo první zastavil i první jede. Jsou tu i takové křižovatky a s automatem to vůbec není opruz.
  • Každý se má fine i když se mu zrovna nedaří. Uvědomil jsem si to, když mi volal z Česka Michal a ptal se jak se mám (česky) a já mu hnedka vybalil že teď zrovna řeším nějaký problém a že to stojí za … .V angličtině bych tohle nikdy neřekl, protože by to prostě vypadalo divně. A dokonce začínám ten positive american attitude chápat a přijímat. Lidi tu hodně pracují a jsou ochotní práci něco obětovat. Možná je to i tím, že sociální jistoty jsou tu v soukrome sféře malé. Důchod i zdravotnictví si musíte platit (ne že vám ho sebere někdo na daních a vy doufáte, že s tím dobře naloží), z práce vás můžou vyrazit prakticky ihned. Na druhou stranu jako zákazník tohle obrovsky oceňuju. Pokud někde utrácím svoje peníze, všichni mají zájem abych byl spokojen. To u nás není vždycky pravidlem.
  • V restauracích s obsluhou (ne SubWay, McDonald’s) se dává 15 až 20% spropitného. Pokud jste větší skupina, přímo vám to přirazí k účtu (každému 18% útraty) a pak už se spropitné nedává. Taky tu mají na můj vkus blbý zvyk že vás do restaurace uvedou. Takže stojíte s přáteli třeba 20 minut u vchodu do restaurace a koukáte na prázdný stůl v restauraci.
  • Některá americká piva se i dají pít, ale ta jsou většinou v lahvi a ne v plechovce. Na některých není ani uveden obsah alkoholu. Další zajímavostí je to, že tolerance k hladině alkoholu není nulová jako u nás, ale je stanovena. V Oregonu jsou to prý dvě sklenice piva. Je to pochopitelné, protože, jak by se asi američan dostal domů z hospody 😉 než autem.
  • Vůbec se nevyznám v místních mincích. Velikost, ani materiál nevypovídá o hodnotě. Některé menší mají vyšší cenu, nejnižší jsou centy a ty jsou měděné. Ale koupit se za ně skoro nic nedá. Poznám akorát 1/4 dolary, ty se dávají dva do automatu na colu ;-). Cola tedy z automatu stojí přibližně stejně, jako u nás v obchodě. U nás je v automatu dražší i v přepočtu na Kč…

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *