Přikládám pár fotek z minulého víkendu, celé album najdete zde…

I když mám hodně práce, dostal jsem se konečně k tomu, abych napsal, jak se tu vlastně mám. I když v Oregonu už potřetí, stále ještě je spousta věcí, které ve mě zanechávají dojmy a těm bych se chtěl věnovat.  V tomto postu se jedná o věci spíše negativní, ale brzy bude následovat post týkající se věcí, které jsou super. Nebudete tomu věřit, ale i takové věci tu mají a není jich málo.

Potraviny

Dřív jsem to buď neviděl, nebo je to horší, než to bylo (první možnost je ale asi správně). Většina jídla je tu naprosto hrozná. Ne chuťově, to rozhodně ne, ale co se týče toho z čeho a jak je to udělané. Nikdy jsme si nemyslel že si budu tak dlouho zvykat.

Cukr

Nejmarkantnější je asi cukr. Cukr je ve všem sladkém v naprosto nadbytečném množství. Dokonce i 100% džusy (no sugar added) jsou ukrutně sladké. Jediné nealkoholické pití, které není sladké je voda.

Barviva

Chtěl jsem holkám domů koupit nějaké bonbóny, ale mezi desítkami druhů jsem nenašel ani jedny, které by neobsahovaly umělá barviva, která jsou u nás považována za spíše škodlivá. Vzhledem k tomu, že jsem nakonec pravé americké nebarvené nenašel, koupil jsme jedny německé čokoládové. O barvení špenátem a červenou řepou tu asi nikdy neslyšeli.

Svoboda

Spojené státy jsou často považovány za příkladnou ukázku svobodné země. Já o tom mám určité pochybnosti. Chtěl bych se vyhnout filozofickým úvahám, jestli je nebo není člověk svobodný a spíš bych se zaměřil na praktickou stránku věci. Co mi přijde nejvýraznější je manipulace.

Manipulace

Asi jako nejvýraznější omezením svobody je tu manipulace. Potraviny konzervujeme for your safety, kamery máme nainstalované for your safety, sorban dáváme do jídla to maintain freshnes. Nikam nechoďte for your safety, nás volte for your freedom. Člověk se časem poddá pro “svoje vlastní dobro”

Marketingová masáž

Ne nadarmo byla barnumská reklama vynalezena právě tady. Reklamní průmysl je tu vyveden k dokonalosti a je občas je i pro soudného člověka těžké rozlišit reklamní kecy od skutečnosti. Když poslouchám rádio, říkám si: zlatá Evropa s primitivními reklamami.

Tady se půjčková společnost v reklamě tváří jako vaše hodná babička, které nechce nic jiného, než vám pomoct ze sraček, do kterých jste se dostali kvůli jiné podobné půjčkové společnosti. Nechápu, jak tu může fungovat přistěhovalec, co pořádně neumí ani anglicky.

Právníci

Naštěstí jsme zatím neměl nutnost se s nějakým potkat, ale přesto je to tu cítit. Když si něco koupíte, dostanete k tomu papír na kterém je napsáno, co všechno s tím nemáte dělat. Koupil jsem si sluchátka a tam bylo napsáno že

• když vám píská v uších máte je ztlumit, nebo ještě lépe přestat používat.
• každý rok máte chodit k ušnímu, aby zkontroloval, jestli máte sluch OK
• v letadle si je nemáte dávat moc nahlas, aby vás pokyny pilota neohlušily
• a tak dále a tak dále

Překvapivě pro mě, čím déle tu jsme tím méně si výše uvedené věci uvědomuju. Domestikuju se a časem mi to bude asi úplně jedno. Ještě že mám zpáteční letenku

Pokud chcete slyšet nějakou inspiraci, jděte na příspěvek Oregon (USA): Co tu mají lepší…

Víkend začal poněkud neslavně tím, že jsem zjistil, že jsem si nechal u kolegy v autě baťoh s foťákem, notebookem a spoustou dalších důležitých věcí. Takže jsem sobotu začal tím, že jsem přes půl Portlandu jel pro batoh. Pro kluka z malého města, jako jsem já, je horská dráha se čtyřmi pruhy (tím myslím místní mosty s nadjezdy a podjezdy, kde když se včas správně nezařadíte, jedete do Kanady ) docela vzrůšo.

Ale vzhledem k tom, že jsem to dal, jen s několika malými chybami, rozhodl jsem se druhý den, že vyrazím na horskou dráhu znovu a podívám se do Downtown Portland. Našel jsem si, že Portland Art Muzeum má do půlky září výstavu geniální M.C. Esher, tak nebylo o čem přemýšlet.

Po návštěvě muzea jsem čas vyplnil nějakým tím focením, takže fotky taky budou, jen co je převedu z RAWu. Takže se těšte…

Rok se s rokem sešel a opět jsem na cestě do Oregonu, USA. Letos to bude o něco složitější, protože

1. projekt, kvůli kterému tam jedu, bude vyžadovat docela hodně práce, jsem zvědav, jestli vyjde vůbec nějaký volný čas
2. mám v nepořádku zuby, takže se možná dočkáte zážitků s asistenční službou a americkým zubařem
3. mám doma manželku v pokročilém těhotenství se dvěma rozkošnými ale hodně živými dětmi, která by ocenila o maličko víc, kdybych byl doma.

Ale, jak se říká snad v každé americké firmě, bude to výzva a tak ji přijímám a svým způsobem se i trochu těším.

Hlavně na kolegy, se kterými intenzivně spolupracujeme už skoro rok a až dosud to byly hlavně hlasy v telefonu. Spolupráce na živo vždycky projektu pomůže, to už se nám mnohokrát osvědčilo.

Letos letím proprvé z Vídně, sem mě hodil zbrusu nový Superb našeho smluvního Taxi Koruna. Na čtení jsem si vzal knížku Židovský policejní klub Micheala Chabona, tak jsem zvědav.