“Tak pánové, chvilku mi věnujte pozornost. Jak jsme se bavili o těch školeních, tak je změna. Do zítřka si rozmyslete, na jaké školení byste chěli jít a dejte mi vědět. Jo a to školení musí být v květnu nebo červnu.”.
Chvilku jsem přemýšlel nad tím, na jaké školení bych chtěl jít. Teď se peru s dependencies v kombinaci Maven/NetBeans platform (o tom ale někdy jindy), tak jsem si řekl, že by nebylo vůbec od věci nějaké hlubší školení týkající se NetBeans platform. Zagooglil jsem a zjistil že na zadané téma existuje jen jedno školení a to teď není vypsané.
Tak jsem to zkusil jinak:
– “A nemohl bych si radši koupit knížku? Tak do 50 USD?”
– “Ne, to bys nemoh…”
– “Jak to? Na školení za dvacet litrů bych moh’ a na knížku za ticku prachy nejsou?”
– “Ne, protože na to školení možná dostaneme dotace…”
Dotace jsou jeden z nejhorších, nejnespravedlivějších a nejméně efektivních způsobů jak může stát dát peníze občanům do rukou. Vždycky u nich existují problémy, které lákají nepoctivce a vedou k neefektivní alokaci peněz.
- samotná mechanismus poskytování dotací vyžaduje zpracování žádosti, posouzení žádosti a kontrola, jestli byly peníze použity domluveným způsobem. To není levná záležitost ani pro jednu stranu. Navíc existuje výrazná příležitost ke korupci.
- účel na který se dotace poskytují, vymyslí nějaké “osvícená” hlava, obvykle na míru těm, kdo pak za dotace poskytují nějaké služby (a “osvícené” hlavě přispějí). Šrotovné na míru automobilkám, Zateplovné na míru firmám pracujícím v tomto oboru.
- dotace se vyplácejí z peněz, které by jinak byly použity mnohem efektivnějším způsobem (firma odvedla daně, z nichž si může zažádat o dotaci, místo aby koupila knížku přímo).
Kdyby tak stát raději snížil daně a přestal se motat do rozhodování soukromých subjektů, udělal by lépe. Bohužel tred je dneska (všude na světě) úplně opačný a tento způsob okrádání občanů se zalíbil politikům celého světa.
A teď mě nechte, jdu si zažádat o dotaci na tento blog…