Vůbec neumím vyprávět vtipy. Před lety jsem uměl jeden a už jsem ho skoro zapoměl. Protože bych si tuto dovednost chtěl zase osvojit, zkusil jsem pohledat na netu a našel jsem suprovou sbírku vtipů o lesních zvířátkách. Ten můj vtip tam taky je, byť ne v té nejlepší podobě.
A abych si vyzkoušel, jestli už mi to vyprávění jde, zkusím vám říct vtip o Králíčkovi a Arnoldovi v mojí oblíbené formě.
Králíček chodí jogovat v Central Parku a jednou tam potká Arnolda. Řekne “Ahoj Arnolde”, Arnold se ani neotočí.
Další den zase, Králíček zase pozdraví a Arnold už ho zaregistruje a velice vlažně odpoví.
Třetí den Králíček zase pozdraví, Arnold už ho pozná a na pozdrav už normálně odpoví.
Tak to jde den za dnem, Králíček i Arnold se normálně zdraví.
Jednoho dne Králíček Arnolda osloví s takovou zvláštní prosbou: “Ty Arnolde, když jsme teď takový kamarádi, mohl bys mi projevit laskavost”.
Arnold blahoskloně: “Ale jo, dneska bych asi moh’. Dostal jsem skvělou roli, tak povídej…”
Králíček: “Ty, já zejtra půjdu běhat se svojí ženou, chtěl bych se předvést a chtěl bych jestli bys mě nemohl pozdravit jako první…”
Arnold řekne že to není problém a rozejdou se.
Další den Králíček opravdu joguje se svojí ženou a Arnold už ho z dálky vidí a velice servilně (je to herec) a zřetelně pozdraví: “Ahoj Králíčku…”
A králík jen tak procedí mezi zuby: “Jdi do prdele…”