Jako největší machýrek jsem si říkal, že nebudu tvrdnout zbytečně na letišti a tak přijedu … just in time. Zašel jsem si ještě do Walmartu koupit nějaké drobnosti, pak jsem se stavil pro benzín a frčel na letiště. Samozřejmě jsem si ze čtyř pruhů na dálničních mostech vybral ten špatný a dobrých 5 mil si zajel.
Pak půlhodinka bloudění po Portlandských dálnicích a necelou hodinku před odletem jsem byl na letišti. Udýchaný, ale včas. Odbavil jsem baťoh a slečna na přepážce napsal boarding time v 13:40. Boarding time neznamená, že se postavím do fronty u bezpečnostních prohlídek, ale že budu čekat u vchodu do letadla.
To jsem si trochu popletl…
V 13:20 jsem si zašel na hambáček a 13:40 jsem se tedy postavil do fronty u bezpečnostích kontrol a pět minut před pravidelným odletem letadla jsem byl na místě. Já ano, ale letadlo už ne. Prý mě sháněli, ale já jsem si užíval svých nových sluchátek Koss, takže jsem nic neslyšel.
Tak to je v pr..li. Letenka fuč, budu muset zaplatit novou.
Naštěstí k mému překvapení mi chlapík od Alaska Airlines řekl že mě zapíše na další let. Jestli prý mi nevadí, že to bude až za tři hodiny. A když jsem se ptal na placení, řekl jen shovívavě: “That’s OK…“.
A že tady mi ještě vypíše voucher na občerstvení v ceně 6 USD platný v kterékoliv restauraci na letišti v Portlandu. Nevím jestli je to tím, že je tu extrémní konkurence mezi dopravci, nebo to opravdu není takový problém příjít pozdě, ale tohle jsem fakt nečekal.
Teď čekám na další let.
Naštěstí letiště v Portlandu je super, jsou tu funkční zásuvky, WiFi zdarma, takže se nenudím.
Taky jsem si koupil velice zajímavou knížky Wikinomics: Mass Collaboration Changes Everything