V předchozím příspěvku jsem slíbil, že napíšu svoje první dojmy z Filipín a tady jsou. Vycházejí z cca půl denní zkušenosti, kdy jsem se stačil podívat do jednoho mallu.
V neděli po příletu (abych neusnul, protože moje strategie na Jet Lag je vydržet vzhůru, dokud se v cílové zóně nechodí alespoň trochu spát) jsem se rozhodl poznat trochu místní lidi a tak jsem vyrazil na místo, kde se budu trochu cítit jako na neutrální půdě – do mallu. Mall je americký vynález a mě jako Evropanovi to přijde, že bych k tomu měl mít blíž než k tržišti. A opak byl možná pravdou.
Jestli jsem si myslel že jsem viděl skutečný Mall (bylo to v Portlandu), tak jsem se mýlil. Tenhle byl snad ještě několikanásobně větší, hlučnější a (pro mě) chaotičtější než ten americký. Několik pater, bludiště k nenalezení, dole jezdil vláček, v horním patře kino s posledními hity, horská dráha a rychlé občerstvení od McDonalds, přes Wendy’s (to bych tu nečekal) až po Chowking. A desetitisíce lidí v neděli v poledne.
Br, to na mě bylo trochu moc. Dal jsem si alespoň první asijské jídlo (jakousi nudlovou polívku, ale já šetřílek si dal nejlevnější verzi a ta byla asi s rybama, frrrrr). Jak jsem se vypotácel z mallu, začalo pršet (a to docela slušně) a jak skončilo, bylo nádherné počasí na focení.
Velikánská fronta u bankomatu mě inspirovala k vyzkoušení karty mBanky, která má výběry bez extra poplatků. Už jsem se těšil, jak jim to natřu na fóru, že jim ta proklatá karta nefunguje a ono jo. Poté, co na první pokus vyjela hláška se PIN Sync Error), jsem napodruhé dostal 500 filipínských pesos, za celkem solidní kurz 2.645 PHP za CZK (oproti 2.667 na Google, 2.71 ČNB a 2.51 při převodu z USD na PHP na hotelové přepážce, ovšem při kurzu USD opět podle ČNB, který nikdo nedostane).
Poté jsem si trochu prohlédl celkem nevzhledné betonovo asfaltové okolí (musel jsem nachodit alespoň pět kilometrů po afaltu, jako nějaký cvok). Pak jsem si koupil v nějaké dalším hypermarketu (supermarketem bych to nenazval) jednoho San Miguela (abys ochutnal, co si představují pod místním nejlepším pivem), jedny zelené Pringel’s (proč jsou všude na světě, včetně USA a Filipín, levnější něž u nás?), papáju a mango a odpotácel se do postele. Po vypití piva jsem spolehlivě usnul a spal víc než 12 hodin.
Pohled z okna mého hotelu
Jaké jsou moje dojmy?
Lidská práce tu asi musí být ukrutně levná, protože velké obchody překypují personálem. Stejný obchod u nás by měl tak třetinu lidí, co tady.
Taky je tu obrovské množství chlápků v uniformě a s pistolema, kteří hlídají na každém rohu. Nevím, jestli jsou z bezpečnostní agentury, nebo od policie. U vchodu do mekáče je jeden. Na křižovatece postávají dva. U vchodu do mallu šacují batohy. U vchodu do hotelu je pes, co hledá výbušniny. Na louce u veliké budovy stojí jeden.
První den jsem z nich měl opravdu divný pocit: co když mě seberou za něco, co ani nevím, že se nesmí? Ale poté, co mi několikrát poradili, jsem je přestal vnímat.
Jestli je tu takové množství lidí v produktivním věku, co můžou jen tak zevlovat a doufat, že je někdo ve službě neodbachne, tak tu musí být i chlápci (nejspíš taky v produktivním věku, na vozíku nebo s berlema by to šlo těžko), co chtějí něco ukrást.
Ty jsem naštěstí neviděl, jen dvakrát za půl dne takovou tu žlutou igelitovou páskou označenou oblast Police line – don’t cross. Jednou dokonce s chlápkama, co měli na tričku Crime lab a něco důležitě ometali takovýma malinkýma štětečkama. Bylo to v mallu za plného provozu. Ale asi to není zas tak obvyklé, když na to lidi čuměli.
Lorenzova křivka tu určitě nebude rovná čára, protože jsem tu viděl hodně lidí co bydlí v plechové krabici a hodně lidí, co jezdí v japonských SUV.
A o čem budu psát zítra? O svém výletu do centra Manily autobusem a Jeepneym a o ztraceném a znovu nalezeném mobilu.
Ahoj Tome,
a to jsi na sluzebni ceste, nebo te firma jen tak vyslala na vylet :-)?
Tome, pokud chces mít seznam zážitků kompletní, tak bys určitě neměl vynechat nejvrchnější patro hotelu. Je tam skvělý výhled a hlavně tam alespoň jednou týdně bývá klasické disko s hity 60, 70 a 80tých let hraných naživo.
[1] Firma mě sem vyslala na služební cestu. Jsem tu dva týdny, takže nějaký volný čas se najde.
[2] Ok, díky za tip. Teprve se tu rozkoukávám…
Když nad tím teď přemýšlím, tak jsem to asi trochu přestřelil s těmi 60tými léty. Ale 70 a 80 by mělo sedět.
[5] No my jsme tam s Víťou byli lehce po půlnoci a už tam nikdo nehrál 😉 Ale i tak to bylo fajn….