V pondělí byl na Filipínách státní svátek (nějaký jejich místní buřič měl výročí) a tak jsem nemohl do práce.
Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím seznámit s místní dopravou, abych byl na víkend soběstačný.
V Lonely Planet jsem si vybral cíl, jakési místní pamětní místo nazvané Rizal Park. Protože nejviditelnější místní doprava je tu Jeepney (docela to připomíná syrský HopHop, jen to je menší), řekl jsem si že to zkusím.
Když jsem se zeptal na recepci, jak se do Rizal Parku dostanu, říkali že taxíkem. Nechtěl jsem jet taxíkem, tak jsem říkal že bych chtěl vyzkoušet Jeepney. Holka se vyděsila a že se musí zajít zeptat. Za chvilku se vrátila a cosi začala blekotat, že to není moc dobrý napad, že se tam krade a kdesi cosi. Mezitím se odněkuj objevila nějaká jiná ženská (mnohem lépe oblečená a s vysílačkou) a že pokud jinak nedám tak, že mě pošle hotel shuttlem na autobusák a odtud do centra a tam, pokud chci zažít Jeepney experience, že můžu jet kousek Jeepneyem.
To mi pro cestu tam přišlo jako rozumný kompromis a za cca 15 Kč (i s nějakým bašišem, protože mi nevrátili) jsem jel asi hodinu po dálnici do centra. Cestou jsem zjistil, že nemám mobil. Sakra, že by měly pravdu? Když jsem dorazil na zastávku Lawton, chlapík, který asi byl od nějakých dopravců, mě převedl před dvě rušné ulice a tam zastavil vstupen do vozovky Jeepney. Ten mě za asi 3 Kč odvezl k Rizal parku.
Rizal park sám o sobě není nijak extra zajímavý, je to jen obrovský park s nějakými sochami, stánky s občerstvením a spoustou lidí. Přikládám pár fotek:
Pak jsem se ještě vydal do blízkých Intramurals, kde také nebylo nic ukrutně zajímavého.
Poté, co jsem se dostatečně unavil jsem se rozhodl že se pokusím najít autobus zpět. S malou nápovědou od (asi) policajta jsem ho na podruhé našel a po asi hodině a čtvrt jsem byl zpět. Dokonce mi zastavil kousek od hotelu.
V hotelu jsem se na pokoji ujistil, že jsem tam mobil nenechal a že je fuč. Zkusil jsem na něj teda zavolat, a vyzváněcí tón bylo dobré znamení. To by zloděj neudělal. Nikdo sice mobil nezvedl (ušetřil mi tím tak 80 Kč), tak jsem na něj napsal zprávu. Po dalším zvonění (už obsazovací tón, to jsem ještě nevěděl, že to tady je normální) jsem pro jistotu zablokoval přes net roaming. Neúspěšně, Vodafonu zablokování roamingu trvalo celý další den. Když už jsem se s mobilem rozhloučil, dostal jsem SMSku, že mám zavolat na nějaké číslo. Naštěstí mi číslo bylo povědomé a byl to hotel, ve kterém jsem ubytovaný. Dole na recepci (kde jsem si asi už vysloužil přezdívku Mister Problemo) mě někoho sehnali a mobil se mi štastně vrátil. Ztratil jsem ho totiž na gauči na recepci.
První opravdový den v Manile musím shrnou asi takto:
- je tu vedro a dusno
- hodně lidí, někteří vypadají v pohodě, jiní zase skoro vůbec ne. Asi to bude těmi sociálními rozdíly
- dopravní systém se moc neliší od jiným asijských metropolí, kde jsem byl (Bangkok, Yangon)
- je tu celkem levno
- moc tu nefungují mobily (ale o tom až zítra)
- Manila je celkem fotogenická, i když vás to třeba neuchvátí, dají se udělat docela pěkné fotky
Zajímavost dne:
- chlápci, co dostavují další část hotelu, kde jsem ubytovaný.
Fotka v pravo je výřez z fotky vlevo
Zítra napíšu o tom, ja jsem tu šel poprvé do práce, jak jsem se pomokřil záchodem a o tom, že tu vůbec nepijou čaj.
P.S. Kompletní archiv fotek – i nepublikovaných najdete na Picasa Web.
Zítra budeš psát o práci! Wow 🙂 Na tohle téma bych měl jeden zajímavý tip, který taky vypovídá něco o Filipínách – schválně se zkus podívat na nabídky práce. Třeba do novin, které můžeš (předpokládám) najít na pokoji. Pokud se nezměnilo něco zásadního, tak by nemělo být vyjímkou, že řada (možná většina) inzerátů zcela otavřeně vyjmenovává následující požadavky:
můž, svobodný, mladý (věk kolem 20 let), bez závazků.
[1] Tak na to se určitě mrknu. Do novin jsem se ještě nedíval…
Ciao Mister Problemo,
v práci jsme se bavili, čí byly Filipíny kolonií, resp. jakým jazykem se tam mluví?
Jinak fotky jsou moc povedené:-)
Měj se hezky
Katka
[3] Filipíny byly několik set let španělskou kolonií, ale španělsky se tu snad ani nemluví. Mnohem větší vliv na formování jazyka měla americká přítomnost od druhé světové války donedávna, takže tu skoro každý alespoň trocu vzdělaný člověk mluví americkým slangem 😉 s filipínským přízvukem.
Kromě angličtiny tu mají ještě druhou oficiální řeč zvanou Tagalog nebo Filipino, tou se tu taky hodně mluví. Jedná se o původní řeč, není to ani španělština, ani angličtina. V podstatě tu ale všichni plynule přecházejí mezi oběma jazyky.
Jinak 90% veškeškerých nápisů tu je v normální angličtině, takže orientace pohodička.
Ahoj Tome, fotky jsou opravdu moc pěkné, moc se mi líbí flora – parky a jejich stará architektura. Kolotočový blázinec pod střechou – no to musí být pastva pro uši.
Mister Problemo, zdraví tě mamka :-))
P.S.: zajímaly by mě snímky pracovního prostředí – pokud ti dovolí fotit, pa
[5] Díky za komentář, to je snad Tvůj první. Fotek bude určitě přibývat. Dneska asi nic psát nebudu jsem docela hotovej, ale mám pár námětů na články, tak se těšte..
Fotky nějaký zkusím nafotit, než mě chytnou 😉