Filipíny mají dva nejpoužívanější jazyky a spoustu nářečí. Těmi nejrozšířenějšími jazyky jsou Tagalog a Angličtina. Tagalog je původní jazyk, i když možná trochu ovlivněný španělštinou a angličtinou, ale přesto původní, čili mě nesrozumitelný.
Angličtina je pozůstatek americké přítomnosti po druhé světové válce.
Co mě ale fascinuje nejvíc, je plynulý přechod mezi Tagalogem a angličtinou, dokonce i když se Filipínci baví mezi sebou. Slyšel jsem i filipínské děti, jak se mezi sebou bavili anglicky, slyšel jsem matku, jak si asi 15 minut dělala ze svého tak šesti letého syna legraci v angličtině (nejspíš to byla součást „výuky“ angličtiny) a on jí bez problémů anglicky odpovídal. Říkal jsem si, jestli to nejsou cizinci, ale pak přešli do Tagalogu a tím to bylo jasné.
Když jsem se na tento zvyk ptal místních, říkali: „Ano, to je taglish“. Opravdu říkali, že to tak dělají, není to tedy nějaké ojedinělé pozorování. Nicméně pokud jde o anglická slova vmísená do českých vět, to se děje i v češtině, ale co já jsem si všiml taglish, tak hlavně na úrovni vět. Tři věty tagalog, dvě anglicky, jedna tagalog, …
Nicméně znalost angličtiny tu není 100% (s řidičem taxíku jsem si k mému překvapení nepopovídal), ale nedokonalá znalost angličtiny se týká hlavně takových profesí, jako uklízečka nebo hlídač. Vzdělaný člověk obvykle námá problém.
Angličtina je tu naprosto samozřejmou součástí života, prakticky všechny nápisy jsou v angličtině, v kině běží americké filmy bez titulků, knihkupectví i prodejny časopisů nabízí převahu zboží v angličtině.
Stejně tak značná část výuky na školách (hlavně středních a vysokých) je v přímo angličtině.
Závěr: Pokud umíte anglicky, tady nebudete mít problém se domluvit prakticky nikdy (možná kromě odlehlých ostrovů, tam jsem nebyl).
Plati pro cele filipiny. Tedy i napr. pro Mindanao, kde je sice urednim jazykem tagalog a anglictina, ale kde se prevazne hovori bisaya/cebuano.