Poslední víkend na Filipínách jsem byl tak utahaný, že se mi nechtělo už nikam daleko jezdit a tak jsem se rozhodl zůstat v Alabangu a poté, co se dostatečně vyspím, zajedu se mrknout někam do Manily. Dostal jsem tip na celkem nový Manila Ocean Park a protože mám rád podmořský svět, rozhodl jsem se že to zkusím.
Sedím teď v Amsterodamu na letišti a svým způsobem jsem rád, že jsem už zase zpátky. Naše sterilní, anonymní, automatizovaná a nudná Evropa má taky svoje kouzlo. Všechno mi tu teď připadá takové normální, nikde žádní borci s brokovnicema, nikdo mi nic neříká, nikdo pětkrát nekontroluje můj pas, všechno tu nějak funguje samo. Anonymně, automaticky, ale samo.
Cesta na Filipíny pro mě měla nepochybné kouzlo a pokud by přišla potřeba znova jet, jel bych určitě. Cesta mě v mnoha ohledech obohatila, opět člověk uvědomí (jako skoro po každé cestě někam na východ), že tu nejsem středem světa, že se v podstatě máme dobře a nemáme si na co stěžovat.
Poslední pracovní den mě kolegové přemluvili že zajdeme na večeři. Návrhy typu zajdeme do all you can eat nebo do nějakého mallu jsem moc vřele nepřijímal a tak nakonec Wowie vymyslel že půjdeme do jedné restaurace, kde obsluha mluví jeho nářečím a že mu tam vždycky dají slevu. A že před tím se půjdeme podívat na trh…
Moc jsem to mu nerozumněl, ale souhlasil jsem.
Minulý týden jsem na Filipínách částečně trávil s kolegou. Kolega si skoro každý den volal z hotelu shutle, aby ho dovezl 500 metrů a tak jsem mu říkal, jestli se to firmě neprodraží, volat na takový kousek přes roaming. On na to řekl, že ne, že si koupil místní SIMku a že volá za své. Neodolal jsem a SIMku od operátora Globe jsem si pořídil taky.
Mám tu (díky národnímu svátku) prodloužený víkend a tak jsem se (na doporučení kolegů) rozhodl zkusit potápění a šnorchlování. Volba nakonec padal na Dive&Trek Resort v Batangas, asi 150 km od Manily. A to zejméne z důvodů, že cena byla přijatelná (asi 3000 PHP za noc, včetně stravy) a z Manily je to 2 až 3 hodiny (a asi 500 PHP za dopravu tam a zpět).
Možná to tak může z blogu vypadat, ale nejsem tu kvůli zážitkům, ale kvůli jednomu projektu a na tom samozřejmě v pracovní dny pracuju. Není to pro moje čtenáře tak zajímavé, jako ostatní věci, proto o tom nepíšu. Ale o čem bych rád napsal, je pracovní prostředí.
V pondělí byl na Filipínách státní svátek (nějaký jejich místní buřič měl výročí) a tak jsem nemohl do práce.
Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím seznámit s místní dopravou, abych byl na víkend soběstačný.
V předchozím příspěvku jsem slíbil, že napíšu svoje první dojmy z Filipín a tady jsou. Vycházejí z cca půl denní zkušenosti, kdy jsem se stačil podívat do jednoho mallu.
Jsem teď na letišti Leoše Janáčka v Ostravě a čekám na let do Prahy, Amsterodamu a Manily. Už se docela těším, na Filipínách jsem ještě nikdy nebyl, tak to bude úplně nová zkušenost. Určitě o tom něco napíšu, tak se těšte…
