Sedím teď v Amsterodamu na letišti a svým způsobem jsem rád, že jsem už zase zpátky. Naše sterilní, anonymní, automatizovaná a nudná Evropa má taky svoje kouzlo. Všechno mi tu teď připadá takové normální, nikde žádní borci s brokovnicema, nikdo mi nic neříká, nikdo pětkrát nekontroluje můj pas, všechno tu nějak funguje samo. Anonymně, automaticky, ale samo.
Cesta na Filipíny pro mě měla nepochybné kouzlo a pokud by přišla potřeba znova jet, jel bych určitě. Cesta mě v mnoha ohledech obohatila, opět člověk uvědomí (jako skoro po každé cestě někam na východ), že tu nejsem středem světa, že se v podstatě máme dobře a nemáme si na co stěžovat.