Rok se s rokem sešel a máme tu další Nesbøovku. Tentokrát Nesbøovku číslo osm. Tu osmičku neuvádím náhodou, protože pokud jste (jako já) na jaře četli Šváby, můžete mít ze začátku trošku (jako já) chaos ve vývoji postav 😉 Pokud to ale Levharta zařadíte na Sněhuláka bude všechno v nejlepším pořádku, Levhart dokonce na Sněhuláka částečně odkazuje.
Levhart začíná tam, kde Sněhulák skončil. Harry tentokrát utekl před svými přízraky do Hong Kongu a žije tam mezi bezdomovci, jde po něm mafie a bere drogy. A zcela logicky ho ale potřebují v Norsku, kde (opět) začíná řádit šílený sériový vrah. Vyzvedává ho tedy vnadná policistka a přesvědčuje k návratu domů. Klasický začátek.
Pro ty, kteří hlavní postavu Harryho Holea neznají, nastíním pár charakteristických rysů celé série: hlavní hrdina je mimořádně schopný a inteligentní detektiv, který ale bohužel nemá daleko k nadměrnému pití alkoholu a k drogám. Jeho práce je mu vším, ale zároveň ničí jeho a jeho okolí. Pátrání po vrahovi velice často probíhá tak trochu navzdory nadřízeným, je plné zvratů a převapivých přemetů v ději. Děj je napsán mimořádně čtivě a napínavě, nikdy není nic tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Leopard je napsán přesně ve stylu předchozích Holeovek, snad jen styl mi přijde trochu ornamentálnější a některé sadistické scénu trochu (někdy až moc) explicitní. Děj se tentokrát odehrává jednak v Africe, odkud pochází nejen Leopoldovo jablko (vražedný nástroj použitý hned na prvních stránkách knihy), ale i některé postavy k tomuto kontinentu mají určité vazby a druhak v Norských horách na rozsáhlých zasněžených pláních. Nechybí akční scény, výbuch v továrně, lavina, propletenec postav, překvapivé zvraty.
Kniha rozhodně nezklame žádného fanouška detektivních trillerů, Jo Nesbø je špičkový vypravěč a napětí dokáže dávkovat neuvěřitelně přesně. Novým čtenářům bych rozhodně doporučil číst Holeovky sekvenčně (začít tedy Netopýrem), stávajícím fanouškům kniha taky udělá radost, protože si zachovává všechny atributy předchozích knih a přitom autor nevykrádá sám sebe, pořád dokáže ze stejných surovin namíchat překvapivě nový koktejl.
Malou připomínku bych měl k “sazbě” elektronické knihy. V jedné části se prolínají dvě dějové linie a postavy tam nejsou jmenovány. V elektronické knize bohužel toto prolínání není zřetelně vyznačeno, takže skončíte odstavec, začnete další a přestane vám nějak dávat smysl. Až teprve po několika větách pochopíte, že děj se odehrává jinde a že “on” není ten “on” z přechozího odstavce. Mě osobně by velmi pohohlo v elektronické knize použít nějaký výraznější oddělovač těchto částí.
Trailer k americkému překladu
Pár zajímavostí
Leopoldovo jablko – podle všeho nic takového ve skutečnosti neexistuje (naštěstí), Nesbø ho skontruoval jen pro potřeby knihy.
Kniha se v mnoha jazycích jmenuje Levhart nebo Leopard, což je narážka na tichého predátora, který se může objevit kdykoliv za vámi a možná taky na určitou vadu kůže jedné z postav. Na Slovensku to ale přeložili jako Pancierové srdce, což je mnohem blíže původnímu norskému Panserhjerte
Poděkování
Knihu k recenzi laskavě poskytla Kniha Zlín, za což jí děkuji.
2 thoughts on “Jo Nesbo: Levhart Recenze”